17.11.2006
report z koncertu - koncerty NKU17. listopadu koncert Na Břetislavce – Bílá vrána New Kids Underground + Hirošima Band + Plus naši
Příběh tohoto koncertu se počal již v Lounech (viz. starší report ) na oslavě narozenin a ženitby mladšího z rodu Lábusů. Když mi totiž volal podbabský patriot Olin a bujaře se mně tázal: „tak jo, Hrtane? V pátek. To bude skvělý, ne?“ Mohl jsem jen odtušit, co… jako…??? Aha! Takže v Lounech po čtrvrtlitru domácí kořalky a piv nepočítaně jsem patrně cosi slíbil. Nu což, nejenom slipy se mají plnit, tak chutě do toho. Na Břetislavce se dobře kalí, je to místo se snad nejautentičtější kulisou pro hledače starých dobrých(?) časů undergroundového hraní.
Původně se v tento den – 17. listopadu, měl na tomtéž místě konat koncert Plastiků, Skryťáků a NKU *, ale sestava: místní Hirošima band, severozápadočeši Plus naši a New Kids Underground přilákala docela dost lidí, odhadem osmdesát, sto. Později jsem viděl přibližně dvakrát tolik. Večírek sliboval mnohé kratochvíle, zvláště, když jsme souhlasili s tím, že budeme hrát poslední a navíc jsme měli externího šoféra (díky Filipáne) a mohl popíjet i brácha. Mimochodem Matěj s námi nehrál, neboť by nebylo jak ho dopravit po koncertě domů a návrch přečkat noc v Crossu, než mu pojede první autobus do Klecan kupodivu odmítnul.
Zpátky k věci, přeci. Začali hrát Plus naši a jak jsem se těšil na jejich kompletní sestavu, tak mě mrazilo. Nebylo totiž slyšet vůbec, ale vůbec nic. V podstatě jen jedny perkuse (druhý perkusista hrající na darbuku neměl mikrofon vůbec-hi hi hi – fi fi fi) a zpěv, občas ságo. Škoda. Po krátké pauze nasadili svou undergroundovou, elektrifikovanou dechovku Hirošima Band. Příjemní kumpáni. Někdy se jich musím zeptat, kolik je v tom prdele a kolik vážnosti. Doufám, že prdel vítězí. Hardrocková Mistříňanka s texty a´la Charlie Soukup. Prznění dechovky je však undergroundům zcela vlastní. A taky se u toho dobře pije. Mimochodem, fakt, že na čepu bylo božské Svijanské pivo je dalším z plusů téhle akce! Zvuk už u Hirošimy byl znatelně lepší. Za nečitelnost Plus našich asi nemohl až tak úplně zvukař, ale možná i to, že hráli na akustické kytary se snímači a třeba to z těch kytar nelezlo.
Čas nazrál, Hirošima dohrála a šli jsme s Jindřichem ke strojům. Jak jsme hráli my, nepovím, neb si to moc nepamatuji. Mám jen velmi intenzivní pocit dobra a pár útržkovitých vzpomínek. Jedna je na Olina vniknuvšího na pódium a mávající naším transparentem (lebčičinka s nápisem New Kids Underground) do rytmu ďábelských melodií. Další vzpomínka se velmi těsně omotává kolem litrovky slivovice, kterouž mi někdo zapůjčil k posílení při hraní. Další, co si pamatuji je rozjásaný Lábus, jenž s mírnou výčitkou mě upomíná na slíbené mu kapelové triko. A vtom jsem udělal něco, co dobrých deset let nepamatuji. Svlékl jsem se na veřejném místě do horní půle těla a tričko co jsem měl na sobě mu věnoval. Pro upřesnění není to tak, že bych deset let nikomu nic nedal… jde o to obnažení. Kdo mě zná, musí uznat, že večírek byl vskutku bujarý, neb obvykle svou muskulaturu skromně a pečlivě skrývám, hi hi.
linkuj.cz jagg.cz vybrali.sme.sk